Střet civilizací: přišel čas nasadit jaderné zbraně?
Nebudu vás dlouho napínat: určitě ano. Západ měl už dávno
vybombardovat atomovkami všechny významné teroristické výcvikové tábory - a
jsem přesvědčený, že ještě stále je to nejlepší možné řešení střetu s cizí,
otevřeně nepřátelskou civilizací.
Než si začnete ťukat na čelo, rád bych připomněl pár
záležitostí z historie:
1) Jaderné zbraně byly zatím bojově nasazeny pouze
jednou a to velmi úspěšně: pomohly zkrátit druhou světovou válku minimálně
o půl roku
2) Doktrína s půvabným názvem MAD (Mutual
Assured Destruction, po desítky let základ jaderného odstrašování) do značné
míry zaručovala, že nepropukne třetí světová, protože co byla Američanům platná
převaha ve vzduchu (a Rusům zase na zemi), když stačilo zmáčknout jeden knoflík...
Evropa nyní čelí stejně patologicky sebevědomé, barbarské a xenofobní ideologii,
jako naši pradědové koncem třicátých let. A znovu opakujeme staré chyby; politici opět zbaběle ustupují agresorovi, akademici a mainstreamová média buď
mlčí, relativizují nejzákladnější hodnoty západní kultury, nebo rovnou otevřeně kolaborují, lid je zastrašován svými vlastními lídry - těmi, co by měli být
ideálně jeho morálními vzory - aby se přizpůsobil, ohnul páteř a ty druhé zbytečně „neprovokoval“… A tak se protivník cítí stále silnější, jeho požadavky
jsou neustále drzejší a kolečko se uzavírá.
Oproti předválečné éře ale máme jednu zásadní nevýhodu:
zatímco příslušníci wehrmachtu či esesáci nosili snadno rozpoznatelnou
nepřátelskou uniformu a spadali pod velení s jasnou strukturou, „naši“ dnešní mladíci
z předměstí, co podléhají stále častěji pyromanii, na sobě žádné viditelné
označení nemají. Ba co víc: jsou to plnoprávní francouzští, britští, švédští
občané, kteří se zde většinou i narodili, ale evidentně nepociťují nejmenší
loajalitu ke své vlasti, naopak – kdykoliv mají záminku cítit se uraženě,
projevují otevřeně zlomyslnou radost z dalších a dalších bezradných ústupků
západních představitelů. Velmi správně totiž chápou, že jsou rovnější mezi
rovnými. Vůči nim si státní aparát od ministerského předsedy až po policistu na
ulici (kvůli strachu z keců o rasismu a xenofobii – které jakoby snad byly
horšími zločiny, než zákeřná vražda) nedovolí zasáhnout stejně tvrdě, jako
proti etnickým Evropanům. A vůdcové jejich komunity, jenž by své labilní mládence snad mohli mít
alespoň částečně pod kontrolou, je v asociálním chování, všemožném
zneužívání systému a krajní neochotě se integrovat, natož asimilovat, velmi
často podporují. Je všeobecně známo, že tito muži jsou do značné míry
financováni a řízeni ze zahraničí (formálně mnohdy spojeneckými, fakticky však bez výjimky
k naší kultuře krajně nepřátelskými) fundamentalistickými režimy.
Člověk nemusí mít zrovna doktorát ze statistiky, aby
mu došlo, že pokud extrapolujeme současné demografické a ekonomické trendy o 10 nebo možná
30 let do budoucnosti (ale určitě ne více), mohou nastat pouze dva scénáře: buď
definitivní smrt (západní) Evropy tak jak ji známe se vším zlým a dobrým, co
kdy představovala (včetně demokracie, nezávislých soudů, respektu k právům
žen, sexuálních menšin atd.), nebo občanská válka, která patrně zasáhne s různou
intenzitou celý kontinent od Gibraltaru až po norské fjordy; špinavý, dlouhý
konflikt s nejasným výsledkem a odpornými zločiny na obou stranách – a se
stovkami tisíc, nebo spíše miliony mrtvých (viz předválečné Španělsko nebo
současná Sýrie).
Existuje ale naděje: buď začnou nějakým záhadným způsobem fungovat přesně ty integrační mechanismy, co EU již desítky let propaguje a které zatím totálně selhávají (ba odčerpávají zdroje tolik potřebné jinde), nebo (klidně v plodné spolupráci s Rusy a Číňany; kult permanentního teroru ohrožuje nás všechny) – utneme hadovi rozhodným úderem hlavu.
Obětí našeho jaderného bombardování by nemusely být miliony,
ba ani tisíce - stačilo by několik menších jaderných hlavic (se značně sníženou
radiací), které spálí teroristické tábory, o nichž tamní vlády dávno vědí,
byly na ně diplomatickou cestou opakovaně upozorněny – a nic neudělaly. Pokud by byl jaderný hřib dobře viditelný z hlavních měst oněch států, tím lépe.
Proč použít právě atomové zbraně, když mnohé konvenční bomby
se s nimi co do účinnosti mohou měřit? Psychologie. O nic jiného zde nejde
– protivník se nám cítí být morálně nadřazen. Myslí si, že jsme slabí, zbabělí,
dekadentní a zkorumpovaní. Ale stejné mínění měl (na základě předchozích
zkušeností s politikou appeasementu) i Hitler o Británii.
Použití jaderné zbraně je jasným vzkazem nepříteli: narovnal
jsem hřbet, jsem zpět na scéně a v plné síle. Uvědomil jsem si v hodině dvanácté, že
jde do tuhého - a nezastavím se před ničím. Buď si uděláš pořádek na svém
dvorku (a pak můžeme normalizovat vzájemné vztahy), nebo příští a mnohem větší hlavice
poletí na prezidentský palác.
Jakou zprávu tím posílám nepřizpůsobivé mládeži doma? Pozor
hoši. Situaci mám pevně v rukou. Ihned po útoku by bylo vhodné vyhlásit
výjimečný stav a zahájit deportace největších dárečků (nejlépe osob, které byly
nezávislým soudem označeny jako recidivisté a extremisté) do nějaké spřátelené
sekulární diktatury – a té solidně zaplatit, aby se o ony chlapce dobře
„postarala“.
Že by nám to protistrana vrátila? A jak?
Ekonomickým embargem? To by se primárně zhroutila její ekonomika.
Vojensky? Bez šance. Technicky ještě stále disponujeme nad teror
podporujícími a nenávistnou ideologii vyvážejícími režimy zdrcující převahou. Války,
které za poslední čtvrtstoletí NATO kdekoliv na světě vedlo (ani zdaleka
nepodporuji každou západní intervenci, ale to si nechám na jindy), byly
z vojenského hlediska až trapně jednostrannou záležitostí.
Terorem? Individuální terorismus by jistě krátkodobě zesílil
(a nenapadá mě způsob, jak jej - kromě deportací - rychle eliminovat), ale
pokud by za nějakým úderem na západní cíl stála znepřátelená vláda, řešení je
nastíněno hned v nadpisu.
Že je to hra s ohněm, že si každý diktátor bude chtít atomovky
pořídit, aby garantoval svoji nedotknutelnost? To nesmíme připustit. Pokud se
neztratily jaderné zbraně ze skladů v totálně rozloženém a strašlivě
zchudlém Rusku v 90. letech, těch pár hlavic co má Kim a další totalitáři, tajné služby jistě uhlídají a rozbombardovat zbrojní fabriku, s tím už přeci nějaké zkušenosti máme. Každopádně za ono riziko to stojí – je dost dobře
možné, že na (ne)použití jaderných zbraní závisí prosté přežití naší civilizace
- a jestli ne na atomovkách, tak na (ne)ochotě se aktivně bránit zcela určitě.